Nebyl to rozhodně lehký turnaj, o to víc si úspěchu vážíme, ohlíží se za kvalifikačním turnajem trenér mladších žáků Pardubic Martin Bulva

Druhý listopadový víkend se ve svitavské hale odehrál první ze série kvalifikačních turnajů mladších žáků. Nechyběl na něm ani obhájce zlata z loňské sezóny, HBC Pardubice. Za povedeným turnajem se ohlíží jejich trenér Martin Bulva.

Některé týmy pro nás byly velkou neznámou

Pane trenére, s týmem mladších žáků obhajujete zlato z loňské sezóny. Bylo pro vás cílem uspět již na prvním kvalifikačním turnaji a postoupit na finálový turnaj? Probíhala příprava na turnaj nějak speciálně?

Nějaké cíle musíte mít vždycky, ale otázkou vždy je, co vás čeká na místě turnaje. Některé týmy pro nás byly velkou neznámou, takže nevíte moc, co čekat. S jejich hrou se seznámíte až přímo na turnaji. Výkony některých týmů mě však mile překvapily. Rozhodně naším letošním cílem bylo v průběhu sezóny postoupit opět na MČR. To, že se to povedlo hned na první pokus, je bonusem. Ano, co se týká přípravy, tak poslední měsíc jsme upustili od nastaveného programu na celou sezónu a začali jsme hráče speciálně připravovat na tento turnaj. Zejména po taktické stránce, protože si myslím, že tato oblast hry jde v klubech hodně nahoru.

Ve skupině jste nejprve porazili Eagles Brno 3:0, abyste poté prohráli 3:4 s Českými Budějovicemi. Šlo o určitý zdvižený prst před play-off?

Věděli jsme, že Eagles ani Pedagog nemusí být lehkými soupeři, což se vlastně potvrdilo. První výhra nám dodala trochu klidu do celého turnaje. Druhý zápas jsme sice prohráli, ale bylo to po vlastních individuálních chybách. Na druhou stranu musím říci, že celou základní skupinu jsme sestavu nestahovali, neměnili, nechali jsme hrát všechny hráče stejně. Je potřeba, aby zkušenosti získávalo co nejvíce hráčů. Vzhledem k formátu turnaje nás to nijak neomezovalo. Neměli jsme po základní skupině nervy, my jako trenéři hráčům věříme a oni sami vědí, o co hrají.

Ve čtvrtfinále jste potkali domácí Svitavy, v semifinále pak rivala ze Svítkova. Oba týmy pravidelně potkáváte během sezóny. Na co jste před hráči apeloval před střetnutími s pro vás známými soupeři?

Hlavně to bylo o tom soupeře nepodcenit, soustředit se na každé střídání. Se Svitavami nám pomohly rychlé góly, které celý tým uklidnily. Za minutu jsme vstřelili dva góly, zápas jsme již dohráli docela v klidu. Řekl bych, že zápas se nám povedl. Zápas se Svítkovem byl dle mě opět ozdobou celého turnaje. Myslím si, že nabídl kvalitní mládežnický hokejbal.

Postupu si vážíme, ale naším úkolem je posunout hráče dál

Zápas se Svítkovem jste dokázali ovládnout až v samotném závěru, kdy jste utkání otočili ve svůj prospěch. Jak se vám to povedlo? Byla to velká vzpruha před finále?

Co říct na Svítkov. Asi Tomáš (trenér Svítkova) rád nebyl, že jsme na sebe vyšli opět v semifinále, ale stejně jako na MČR v Karviné tomu asi osud chtěl. Se Svítkovem loni i letos hrajeme vyrovnané zápasy, které oba týmy posouvají. Jen škoda, že jich není více. Věděli jsme, že zápas to bude těžký. V zápase jsme byli mírně svázaní, jako by si hráči uvědomovali tíhu zápasu. Soupeř ze Svítkova byl aktivnější, nám se hra nedařila, místy jsme měli i štěstí. Docela dlouho se držel vyrovnaný výsledek a první gól padl až ve 13. minutě. Já si myslím, že hráči Svítkova s postupem času druhé půle už věřili, že to dotáhnou do vítězného konce. Vše tomu nasvědčovalo.

Pár minut před koncem jsme zkusili malinko změnit styl hry a šikovností hráčů se nám z rychlé přímočaré akce podařilo před koncem vyrovnat na 1:1. Domnívám se, že to kluky a holky ze Svítkova trochu srazilo dolů. Za chvilku se nám z podobné akce podařilo dát i rozhodující gól a postup byl náš. Sportovně musím uznat, že to pro hráče a realizační tým soupeře bylo tvrdé KO. Není to klišé, ale sport někdy umí přinášet radost i ty hořké chvíle. Na druhou stranu, kdyby v něm ty emoce nebyly, tak by ten sport nebyl, čím je.

Hráčům jsme za zápas poděkovali, vydali ze sebe, stejně jako rodiče na tribuně, úplně všechno. Poděkování si za celý turnaj zasloužila i naše vedoucí Jana Nedomová, která pro celý tým zajistila perfektní zázemí. Jak jsem zmínil, i rodiče byli po celý turnaj výborní. Podmínky to nebyly lehké, ale oni tam pro své děti byli.

Ve finále na vás čekal tým, jež jste porazili už na úvod turnaje. Bylo to výhodou? Měli jste zápas opět ve svých rukou? A jak se lišil zápas s Brnem ve skupině a ve finále?

Je to turnaj a tam se může vždy stát všechno. Po zápase se Svítkovem byla na hřišti i v kabině velká euforie. Naším úkolem bylo hráče upozornit, že turnaj ještě probíhá a čeká nás to hlavní, finále. Úvod zápasu se nám opět povedl, rychlý gól nám zase dodal sebevědomí. Ve 4. minutě se nám podařilo dát i druhý. Bohužel, opět po menší chybě, soupeř z Brna snížil. A místy nám dokázal zle zatopit. V průběhu zápasu přišel třetí z naší strany uklidňující gól. A kluci a dívka mohli slavit.

Nebyl to rozhodně lehký turnaj. Přesto, že se hrálo v hale, klimatické podmínky byly náročné vzhledem k délce turnaje. O to víc si vážíme, že se nám povedlo uspět. Soupeři zde byli kvalitní.

Vy jste se svým týmem loni vyhráli Mistrovství České republiky. Jak se váš tým proměnil? Je obhajoba zlata hlavním cílem?

Tým se proměnil poměrně hodně, početnější část hráčů odešla do starších žáků. Zůstalo nám pouze pět hráčů z ročníku 2012 a tři hráči ročníku 2013 (tito ještě minulou sezónu byli hráči přípravky), kdy jeden z nich hrál klíčovou roli na MČR, pro další dva to byly získané zkušenosti. O to více jsme rádi, že hráči ročníku 2013 si i letos vzali za cíl postoupit na závěrečný turnaj. Každý ročník je však jiný a v tom je ta trenérská cesta pestrá. Jak se říká, obhájit je těžší než vyhrát. Já si myslím, že samotná účast na MČR mladších žáků je pro nás výsledkem dobře odváděné práce u mládeže.

Zda se povede nějaký úspěch, je vždy bonusem. Já často říkám, že vývoj hráče není sprint, ale maraton. Není podstatné, co vyhrají nyní, ale aby je ten sport bavil, aby se naučili to, co se naučit mají, a největší výkonnost má začínat trochu jinde. Samozřejmě jsme sportovci, když hrajeme, chceme vyhrát. Ale i případná prohra není průšvih, ale cesta ke zlepšení. Stále se bavíme o nejnižší kategorii, která hraje ten „velký“ hokejbal a učí se každý zápasem.

Takže pro nás je účast na MČR další forma získání zkušeností pro dané hráče, pro daný ročník na jejich cestě. V republice je mnoho kvalitních týmů s mládeží, nerad bych na nikoho zapomněl. Mezi silné soupeře i letos určitě řadím Kladno, Hostivař, Svítkov, Rebel Praha, Kert Park Praha a další. Samozřejmě i my chceme poměřovat síly s těmi zkušenými týmy. Pro rozvoj našich hráčů je to ta nejlepší škola. Některé týmy na MČR měly loni mladší týmy a získaly mnoho zkušeností pro letošní ročník. Takže za náš realizační tým si postupu na MČR velmi vážíme, ale naším úkolem je naše hráče posunout zase o kus dál během celého roku. Toto je však pohledem mé filozofie a mého realizačního týmu, kterou nikomu nevnucuji.