Ostatní oznámení

Cíle jsou vždy ty nejvyšší! Jsme ale soudní, zůstává pevně nohama na zemi kapitán Svítkova Paukrt

Ambiciózní Svítkov rok co rok poctivě pracuje, důkazem toho je opravdu silná a početná základna mladých talentovaných hráčů. Mužský celek patří mezi nejlepší prvoligové týmy, ale větší úspěch se mu zatím vyhýbá. Jednou z důležitých postav týmu je letohradský odchovanec Filip Paukrt, jenž z pozice ka

Umíme, a hlavně můžeme hrát s každým

Je před námi očividně pauza až do konce roku… Jak jsi ale spokojený se současným postavením v prvoligové tabulce Svítkova? Čím to, že kolikrát ztratíte dobře rozehrané duely, jako třeba v Suchdolu, kde jste srovnali na 2:2, ale nakonec vysoko prohráli?

Tak většinu zápasu jsme odehráli venku takže se to počítá, ale bodů mohlo být rozhodně víc. V Suchdolu jsme pracně vyrovnali, pak udělali zbytečné chyby a soupeř trestal. V Poličce jsme měli na srovnání v přesilovce 5 na 3 taky hromadu času. S Brnem jsme udělali také zbytečně věci a stálo nás to zápas. Pro nás je ale dobré vidět, že umíme, a hlavně můžeme hrát s každým, a to se doufám bude jen a jen zlepšovat.


Máte za sebou pět zápasů podzimní části, poslední klání jste doslova ovládli na malenovickém asfaltu 5:0. Bylo to příjemné vzpomínání na dobu, kdy se hlavně hrálo na asfaltech? (úsměv)

V Letohradě, kde jsem začínal, se doba asfaltová držela dlouho a já sem asi jeden z mála, co si na něm vždy rádi zahrají. V Malenovicich si to sedlo. Jelo se vlakem bylo to takové to utkání, o kterém víte, že neprohrajete a myslím že jsme od takové třetí minuty jasně udávali tempo zápasu a jasně zvítězili.


V letošním ročníku nosíš kapitánské „céčko“ na dresu. Je to pro tebe velká část po letech působení ve Svítkově kormidlovat celek plný juniorských nadějí?

Role kapitána týmu už mě párkrát svěřena byla a jsem za to vždy nesmírně rád. Snažím se být dobrý vůdce a naslouchat, případně poradit a motivovat ty naše mladé, kterých máme vážně hodně. Tak jako tak si této pozice ve Svítkově nesmírně cením.

Zlepšovat se dá každým dnem!

V 5 zápasech jsi posbíral 4 kanadské body a všechny za góly! Očividně jsi spíše koncovým hráčem, že? (úsměv) Panuje s individuálními výkony spokojenost, nebo se stále snažíš něco na své hře zlepšit a třeba i na doporučení hlavního kouče Petra Kopečného?

No, ale já se snažím nahrávat (smích), ne vážně, vždy jsem raději góly dával, než připravoval, a to jistě sám víš (úsměv), ze statistického pohledu to vypadá hezky, ale upřímně šancí bylo na gólů mnohem víc. Zlepšovat se dá každým dnem, osobně jsem hodně zhubl a pracuju na celkovém zlepšení. Petr je člověk na svém místě, zažil hodně jako hráč, a tak si každou jeho radu a poznámku snažím vzít k srdci, a i když je to s námi kolikrát o nervy, je to jeden z nejlepších trenérů, které jsem za svou bohatou kariéru zažil.

Současně jsi začal nastupovat i za „B“ tým extraligového Hradce Králové. Jak se zrodila tato spolupráce? Bylo asi potřeba a chuť většího herního vytížení, že?

No, já jsem upřímně před sezónou říkal, že pokud si dám střídavý start, tak buď do Pardubické Delty nebo Heřmanova Městce. V Deltě se ještě ukážu, to slibuji, jen sem potřeboval zase trochu jinou štaci a jelikož plány v Ježkárně nedopadly, domluvil jsem se v Hradci. Během pár hodin bylo vše vyřízené a já se budu snažit ukázat i tam maximum.


Jaké cíle si dáváte s týmem Svítkova v letošním ročníku, pokud se podaří dohrát? V klubu dost cítím touhu postoupit v blízké budoucnosti do Extraligy!

Cíle jsou vždy ty nejvyšší! Pokud se sezóna dohraje, bude to super, to je přeci jasné, ale vážně nevím, zda se to vůbec plánuje… Extraliga je každoroční téma a myslím, že jako klub pro ni rosteme, ale jsme soudní. Skok mezi Extraligou a 1. Ligou je obrovský.

Letohrad? Moc rád na ty roky vzpomínám

Jsi odchovancem Letohradu, zažil si s ním i extraligový vzestup, pak si ale odešel. Mrzí tě to a neplánuješ se v budoucnu ještě porvat o extraligový dres v tvém mateřském klubu? Je na to vůbec čas, chuť a touha?

V Letohradě jsem odehrál drtivou většinu hokejbalové kariéry a moc rád na ty roky vzpomínám. Hokejbalový život není tak široký, takže se na kluky rád zajedu podívat a rád je vždy vidím. Ani mě nemrzí, že jsem odešel, jako důvod odejít z rodného klubu kvůli člověku, co tam nic nepředvedl a za nedlouho byl taky pryč... Nebudu to dál rozebírat, odpovím raději na to, že když by byla forma a přišlo laso, tak bych to formou nějakého střídavého startu zkusil. Myslím, že zkušenostmi bych mladým puškám měl co dát ještě.

Jak vůbec trávíš nouzový stav, kdy je vše absolutně omezeno, pořádně se nesmí ani sportovat… Udržuješ se alespoň trochu v kondici a dá se v této době hledat něco pozitivního?

Pracuji jako kurýr pro doručovací firmu, takže u mě je nouzový stav úplně opačný než pro většinu lidí. Nárůst zásilek až do extrémních počtů, které si vlastně lidi, co jen sedí doma a objednávají ani nedokáži představit. Takže pro mě je každodenní práce posilovna i běh. Hledat něco pozitivního, no hlavně ať jsme negativní (smích).


Fotografie: Jana Nekolová, Lenka Hrubošová, Martin Halíř