Prioritou je Ježčí parta, dobrý pocit ze hry,… vypočítává produktivní forvard Ježků Běloušek

Vynucená pauza z důvodů pandemie koronaviru se neustále protahuje a není jisté, zda se vůbec letošní sezóně dohraje. Nejproduktivnější hráč 2. Ligy z týmu vedoucích Ježků Ondřej Běloušek v rozhovoru pro regionální web potvrzuje, že je to na „palici“ a prozrazuje mnoho dalších zajímavostí.

Nedovedu si představit, že bych se flákal a neměl co dělat

Ahoj Ondro, vynucená pauza se neskutečně táhne. Jak zvládáš aktuální covidovou situaci? Stále studuješ na vysoké škole? Jak jde distanční výuka a jak vypadá tvůj běžný den v těchto časech?

Ahoj Filipe, pořád jsem studentem vysoké školy. Aktuálně mě nejvíce zaměstnává právě studium společně s brigádou, takže se přesouvám od počítače k počítači. Dobrou zprávou je, že docházím do menší firmy v Chrudimi, kde se věnuji svému oboru, čímž nabývám cenných praktických znalostí. S distanční výukou nemůžu nalézt společnou řeč. Jak jsem zmiňoval, pořád sedím za počítačem a tahle forma výuky je silně asociální a jakožto týmovému sportovci mně kolektiv chybí, nejen ten studijní. I když je toho někdy dost, musím říct, že jsem za to rád a nedovedu si představit, že bych se flákal a neměl co dělat. Shrnuto – běžný den jen pracovně/studijní.

Ježkům se na začátku sezóny nesmírně dařilo. Troufám si tvrdit, že jste předváděli prvoligové výkony. Čím to, že jste tak dominovali? V 6 duelech jste neztratili ani bod, a navíc se můžete pyšnit dominantním skóre 37:11!

Myslím, že naše forma graduje už několik sezón a letos byla opět o kousek lepší. Musím konstatovat, že se v Ježčím týmu sešla řada kvalitních hráčů. Hlavním důvodem naších úspěchů je však podle mého skvělá parta s cílem vyhrávat, která se právě za ty poslední uplynulé sezóny vytvořila. Tedy škoda jen, že je sezóna přerušená a jak hráči, tak nově vzniklý fanklub, se nemůže těšit z hokejbalu.

Když se nehraje, je velice těžké najít motivaci k pohybu

V roce 2017 ses jako benjamínek těšil z extraligového bronzu s Letohradem! Jak na tuto štaci vzpomínáš? Posunulo tě to hodně v tvé další fázi kariéry?

Na štaci v Letohradu mám skvělé vzpomínky. Byla to moje první extraligová zkušenost a angažmá u Jelenů zakončené bronzem považuji za dosavadní herní maximum. Určitě mě to jak lidsky, tak herně obohatilo.

Následně ses přesunul do extraligového Hradce Králové a nyní působíš na střídavý start ve Svítkově. Očividně se tak priority změnily a chceš dávat přednost Ježkům. Je to tak? A tradiční omílaná otázka, jaké jsou vaše cíle s Ježky v řádech několika let dopředu?

Je to přesně jak říkáš. Po řadě úvah jsem zhodnotil, že se chci Ježkům věnovat naplno. Klub se nachází v mém rodném Heřmanově Městci a na hřiště to mám kousek. Přirozeně mám k Ježkům silný vztah a moc rád bych s týmem dosáhl úspěchu, například vítězství v lize a postup do 1. Ligy. Vzhledem k tomu, že se 2. Liga hraje v sobotu, to nebylo možné skloubit s Extraligou. Pořád jsem měl ovšem touhu zahrát si vyšší ligu, a tak vzhledem k tomu, že většinu kluků a trenéra ve Svítkově znám, jsme se domluvili na nepravidelné spolupráci s tím, že Ježci jsou prioritou.

Jak se v této nečitelné době, kdy ani není jasné, zdali se letošní sezóna nějakým způsobem dohraje, individuálně připravuješ? Není aktuální situace pro psychiku trochu demotivující?

Demotivující to je skutečně je. Já měl vždy fyzickou přípravu spojenou s hokejbalem. Když se teď nehraje, je velice těžké najít motivaci k pohybu. Měl jsem poměrně dlouhou pauzu, ale s pomalým příchodem jara se do toho chci obout a pravidelně se připravovat. Postupně tedy začínám běhat a cvičit doma, i když to samozřejmě není ono.

Běh mi není cizí a snažím se využívat své menší postavy

Teď se vrátíme do minulosti. (úsměv) V kolika letech si vlastně začal hrát hokejbal a jak to, že tak fantastického plejera nikdo neviděl v některé mládežnické repre??

Tak to je taková klasika (úsměv), hokejbal hraji od svých sedmi let, pokud tedy dobře počítám, po hřištích běhám skoro 16 let. Reprezentace byla vždy mládežnickým snem, ale zřejmě byli v té době lepší hráči.

Jak bys méně znalým hokejbalovým fanouškům popsal svůj herní styl, na kterém si zakládáš? Pro mě si taková „motorová“ velmi nebezpečná „myš“! (úsměv)

Hodnotit sám sebe je vždy těžké. Určitě bych s tebou souhlasil. Běh mi není cizí a snažím se využívat své menší postavy, ale troufám si tvrdit, že záleží na úrovni hry. Spolu jsme se potkali v Extralize, která je velice svižná a běh byl mou hlavní výhodou, ale například v 2. Lize je v některých situacích více času a myslím, že ve hře využiji nejen nohy, ale i hlavu. Bijec ze mě ale asi nikdy nebude.

Co pro tebe hokejbal jako takový znamená? Máš vyloženě nějaké pevně dané sny a cíle, které jsou reálně k dosažení?

Moje cíle v hokejbalu se za poslední dva roky dost změnily. Prioritou je pro mě teď Ježčí parta, dobrý pocit ze hry, hodně vstřelených branek, pořádná porce času na hřišti a samozřejmě úspěch s rodným klubem. Extraliga už pro mě není něco, po čem bych dnem i nocí toužil. Závěrem děkuji za rozhovor a ať se v nelehké době daří Filipe! Moc děkuji za rozhovor parádníku.

foto: Alena Čížková