Různé

Svítkovský tým se může pyšnit nejen extraligovou příslušností v následující sezóně, ale také jedním z největších fanoušků z celé republiky.

Hokejbal není pouze o dvanácti hráčích na hřišti, kteří bojují v tvrdých soubojích o to, aby dopravili oranžový míček do branky soupeře. Důležitou součástí tohoto sportu jsou také diváci, kteří hlasitě podporují svůj tým a dodávají koření tomuto krásnému týmovému sportu.

Já v tom kluky nechtěl nechat

Martin Bláha patří mezi největší fanoušky českého hokejbalu. V minulé sezóně pomohl svými hlasivkami týmu Svítkov Stars Pardubice k postupu mezi hokejbalovou elitu.

Hokejbal si v posledních letech získává více a více příznivců, kteří neváhají přijít podpořit svůj oblíbený tým. Výjimkou není ani tento svítkovský nadšenec, kterému v hokejbalovém prostředí neřekne nikdo jinak než MARWIN. „Napříč kluby a soutěžemi je mnoho fanoušků, kteří neváhají týden co týden obětovat své hlasivky, a zafandit tak svému klubu. Je to samozřejmě jenom dobře a doufám, že nás v budoucnu bude ještě víc,“ vysvětluje zřejmě největší srdcař Svítkova. Málokterý fanoušek však dokáže vyburcovat svůj oblíbený tým tak, jako právě Marwin. V minulé sezóně neváhal a během play-off 1. Ligy podporoval svítkovské hokejbalisty nejen při domácích zápasech, samozřejmostí pro něho byly i výjezdy. „V minulé sezóně jsem samozřejmě nechyběl na žádném domácím utkání. V základní části jsem byl jen na pár venkovních výjezdech, ale vše jsem potom klukům vynahradil ve vyřazovací části. To už jsme všichni jeli naplno a já v tom kluky nechtěl nechat. Musel jsem fandit i při zápasech, které se nehrály ve Svítkově,“ říká pravděpodobně největší fanoušek v historii klubu.

Marwin však není rodilým Svítkovákem. K tomuto pardubickému klubu se dostal až postupem času a k tomu dodal: „Svítkov tenkrát přišel s nabídkou, dělat v Extralize dorostu asistenta Martinu Komárkovi. Dalším členem realizačního týmu byl Ondra Almaši, a já se tak mohl po dobu tří sezón učit od nejlepších mládežnických trenérů v republice. Byla to nabídka, která se neodmítá.“

Svítkovský klub v minulé sezóně postoupil do Extraligy po dlouhých 25 letech

Svítkovský klub v minulé sezóně postoupil do Extraligy po dlouhých 25 letech. Pro městskou část Pardubice IV je tedy takový úspěch skutečným splněním snu. "Postup pro mě znamená dvě věci. Zaprvé to, že naši borci nebudou muset odcházet do jiných klubů, kteří hrají Extraligu. Všechny ty talentované hráče si tak udržíme doma, a to je pro celý klub samozřejmě dobře. Za druhé ale musím zmínit to, že jsem si během těch dlouhých let, kdy Svítkov nehrál Extraligu, našel svůj oblíbený tým v nejvyšší české soutěži. Je to Hradec Králové, jehož jsem dlouholetým fanouškem v Extralize. Budu tedy muset svou pozornost rozdělit mezi oba kluby. Ve vzájemných utkáních však pro mě bude připadat v úvahu pouze jediný vítěz,“ říká Marwin.

Není divu, že přednost stále dostává tým z města perníku. V dresu Svítkova totiž pravidelně nastupuje Marwinův syn Matyáš (přezdívaný Mouse, pozn. red.), který se v minulé sezóně rozhodně ve Svítkově neztratil. „Jsem pyšný, že si Mouse zahraje Extraligu. Věnuje se hokejbalu od necelých 4 let a kdo ho zná, ví, že tomu dává absolutní maximum. Jeho kariéra má plán, který se snaží postupnými krůčky plnit. I „táta fanoušek“ si uvědomuje, že na odchod do zahraničí má Matyáš ještě čas. Teď je jeho prioritou Extraliga. Také chce zabojovat o reprezentaci do 20 let. V tomto kontextu mě tedy těší, že zůstane v Česku a nabídku, kterou dostal ze Švýcarska, odmítl," líčí otec talentovaného hráče ze Svítkova.

"Marwin" dopomohl svítkovskému klubu do Extraligy svým fanděním. Autor fotky: Štefan Havran.

Svými pokřiky mnohdy rozesměje i fanoušky soupeře

Jak jsme již zmínili, Marwin se ke svítkovskému klubu dostal poněkud náhodou. Začal trénovat místní mládež a postupem času byl u všech hráčů, kteří mu prošli pod rukama velice oblíbený. Dnes stojí za mantinelem a sleduje své bývalé svěřence s bubnem v ruce a věří v jejich úspěch: „Každý trenér, který měl možnost spolupodílet se na rozvoji sportovců, kteří jsou pak součástí takového úspěchu, jaký se Svítkovu povedl v minulé sezóně, může být právem hrdý. O to více jsem pyšný, když vím, že hráči, které jsem dříve trénoval nehráli v té postupové sezóně druhé housle. Naopak byli vidět a mnohdy to i stálo na nich!“

Svými pokřiky mnohdy rozesměje i fanoušky soupeře. Jak ho ale napadají a vymýšlí je vůbec sám? „Některé z nich mají dlouhou historii, jiné jsou zase úplně nové. Těší mě, když mi po utkání řeknou hráči nebo fanoušci soupeře, že se jim mé pokřiky líbily. Nebo je fajn, když po doznění pokřiku zatleskají oba tábory fanoušků. Jasně, že pokřiky vymýšlím sám, ale takové věci nejde dělat na povel,“ vysvětluje svítkovský fanda, který se často nebojí ani nabarvit svůj obličej do klubových barev. K vymýšlení pokřiků však ještě dodává: “Pokud se má povést pokřik na kteréhokoliv z hráčů, musí mě ten hokejbalista svou předváděnou hrou bavit. Na tak skvělé hráče, jakými jsou například Jakub Král nebo Ondřej Matýs, se to veršuje opravdu samo.“

Martin Bláha je dokonce takovým fanouškem, že se i na příští hokejbalovou sezónu naplánoval volnější režim, aby mohl svůj tým podporovat: „Budu jezdit na všechna extraligová utkání Svítkova. Dokonce jsem pro tuto sezónu nepřijal žádnou z nabídek na trénování a chci se plně jako fanoušek věnovat extraligovým utkáním našeho A týmu.“

Marwin nechce mít přílišné nároky na svítkovský tým v první extraligové sezóně. Jedno přání ale má: „Moc bych si přál, aby se Svítkovu podařilo odehrát takovou sezónu, že na sebe budou moci být všichni hrdí. Samozřejmě by bylo ideální, kdybychom po základní části skončili osmí, a vyhnuli se tak nepříjemnému play-down. Pokud se to ale nepovede, bylo by fajn udržet extraligovou příslušnost i do dalších sezón.“