Jak přivést do klubu mladé hokejbalisty? Důležitý je aktivní přístup k náborovým akcím, říká předseda Svítkov Stars Tomáš Pelcman

Východočeský region patří mezi ty, kde se hokejbalu daří. Řeč není pouze o úspěších a mistrovských titulech, které kluby z tohoto regionu sbírají v hojném počtu, ale hlavně o počtu dětí, které hokejbal hrají.

Za všechno může především kvalitní práce klubů, kteří váží svůj čas a věnují se náborovým akcím. Jinak tomu není ani ve Svítkově, kde máme každoročně možnost sledovat všechny, nebo aspoň téměř všechny věkové kategorie, jak prohání své soupeře po hřištích. Za tuto činnost je ve Svítkově zodpovědných více lidí. My jsme vyzpovídali předsedu svítkovského klubu Tomáše Pelcmana.

Zaměřujeme se na dlouhodobou a pravidelnou náborovou činnost

Svítkov Stars patří mezi kluby, které každoročně nemají problém postavit většinu mládežnických týmů. Jak to ve Svítkově děláte, že jste takto úspěšní?

Je to kolektivní prací více lidí v klubu. Zaměřujeme se na dlouhodobou a pravidelnou náborovou činnost, díky které vítáme mezi námi nové hráče nejen v těch nejmenších kategoriích. Nicméně i tak je stále co zlepšovat, rádi bychom měli plně obsazené všechny mládežnické kategorie. V rámci náborových akcí jsme vidět, děti i rodiče mají zájem se u nás zastavit a dozvědět se více.

Můžete se pochlubit. Které kategorie v letošní sezóně dal Svítkov dohromady?

Jsem rád, že se nám povedlo letos přihlásit všechny mládežnické kategorie. Ovšem některé kategorie nejsou hráčsky dostatečně obsazeny, jak jsem již zmiňoval, a proto se snažíme maximálně využívat hráče z nižších kategorií, kterým tento posun velmi pomáhá v budoucnu s adaptací na vyšší úroveň a v některých případech i na jiný styl hry.

Jakými způsoby se snažíte nalákat mladé kluky a holky k hokejbalu?

Snažíme se spolupracovat a materiálně podporovat místní základní a mateřské školy, a to především vždy na začátku školního roku. S touto materiální podporou nám již několik let pomáhá i ČMSHb svými projekty. Dále se pravidelně účastníme několika sportovních, kulturních a podobných akcí zaměřené na děti. V neposlední řadě využíváme místní tisk a sociální sítě k propagaci hokejbalu a našeho klubu.

Věřím, že toto období již nenastane

V poslední době je složitější přitáhnout děti k hokejbalu. Čím si tuto skutečnost vysvětlujete?

Bohužel období covidu nepomohlo sportu obecně a náboru dětí již vůbec. Proto pro nás bylo velmi důležité začít co nejaktivněji pracovat hned po skončení všech opatření, aby rodiče i hráči s hráčkami věděli, že jsme zpět a mohou se k nám opět přidat. Věřím, že toto období již nenastane a my budeme moci soustavně pokračovat ve všech náborových aktivitách.

V jaké kategorii se podle vás „láme chleba“ a hráči či hráčky odchází od hokejbalu? A proč tomu tak je?

To je podle mě hodně individuální. Těch důvodů může být samozřejmě více. V mladším věku to mohou být rodiče, kteří začnou své děti vozit na jiné a většinou dostupnější sporty, pak samozřejmě kamarádi a v neposlední řadě studia. Fluktuace hráčů a hráček v mládežnických kategoriích ve sportu vždy byla a bude. Naším úkolem by mělo být spolu s rodiči a hráči překonat některá problematická období správnou motivací.

Myslíte si, že region Čechy Východ patří v nabírání mladých hokejbalistů k nejlepším v republice? Pokud ano, proč tomu tak podle Vás je?

Hokejbal je v tomto regionu obecně vidět více než jinde, což bude pravděpodobně ten důvod. Tím, že tady působí více klubů na menším geografickém území, možnost setkat se hokejbalem je mnohem větší. Ale myslím, že i v ostatních regionech pracují s mládeží velmi dobře. Za zmínku stojí práce v Hostivaři, která se mi velmi líbí.

Co byste poradil týmům, kterým se nedaří přivést do klubu mladé hokejbalisty?

Především vydržet ve své činnosti a vyzkoušet co nejvíce možností, jak zaujmout nové hráče a hráčky. Univerzální návod asi nebude, protože podmínky jsou všude jiné a v každém klubu může pomoct něco jiného. Určitě základem, kterým se nedá nic zkazit, je aktivní přístup k náborovým akcím a být co nejvíce vidět. V dnešní době včetně sociálních sítí. Všem držím palce, ať se podaří k hokejbalu přivést mnoho nových dětí. Není to rozhodně jednoduchá věc, ale pohyb a týmová spolupráce k životu patří. A pokud mají děti možnost se něčemu užitečnému do života přiučit i v rámci hokejbalu, tak je naší povinností a trochu i posláním v tom pokračovat.