Rozhodčí k hokejbalu patří! Někdy to mají snazší, jindy zase obtížnější. Lukáš Liška profesi hokejbalového rozhodčího nastiňuje v následujícím rozhovoru

Hokejbaloví rozhodčí patří, stejně jako hráči, neodmyslitelně k samotné hře. Bez nich by to zkrátka nešlo. Jeden takový pochází z Plzně. Lukáš Liška má na svém kontě zatím 2 odpískaná extraligová utkání. V budoucnu však toto jméno určitě budeme vídat na extraligových hřištích častěji.

Hokejbal pískám již jubilejní desátou sezónu, přičemž jsem začínal na turnajích přípravek

Jak dlouho působíte jako hokejbalový rozhodčí?

Hokejbal pískám již jubilejní desátou sezónu, přičemž jsem začínal na turnajích přípravek a postupně se snažil na sobě pracovat a snažit se ponaučit z chyb, které jsem občas udělal. Odměnou mi za to byla možnost, dostat se přes svazové soutěže až k možnosti si zapískat play-off juniorské extraligy, první ligy či naposledy i seniorské extraligy.

Odpískal jste zatím jen dvě extraligová utkání. Jak jste si je užil a jak jste je ve vašich očích zvládl?

Byl to pro mě velký okamžik, zapískat si v listopadu atraktivní zápas před tolika diváky. Navíc byl streamovaný. Duel nebyl jednoduchý, bylo v něm hodně složitých situací, které jsme s kolegou museli vyřešit. Ve výsledku jsme ho ale s drobnými chybami i přes větší tlak ustáli a zápas skončil tak, jak měl.

Jak jste se vůbec k pozici hokejbalového rozhodčího dostal?

K tomu došlo celkem náhodou. V roce 2014, kdy jsem začal pískat, jsem hrál a pískal házenou. Hokejbal jsem víceméně začal sledovat díky mistrovství světa, které se uskutečnilo v roce 2009 v mé rodné Plzni. Byl to pro mě obrovský zážitek, díky kterému jsem začal chodit na extraligové zápasy Plzně. Toho si pak všiml Vojtěch Touš, dlouhé roky předseda Regionu Čechy-Západ a rozhodčí s bohatými zkušenostmi, který byl a dodnes je dobrý kamarád mého strýce. Oslovil mě s nabídkou pískání a já neváhal, šel to zkusit a dopadlo to tak, že jsem s pískáním házené skončil a zůstal u hokejbalu.

Baví vás práce rozhodčího, nebo byste radši běhal na hřišti s hokejkou v ruce?

Musím říct, že obojí má něco do sebe. Pískání mě už celkem naplňuje. Na zápasy se těším a jsem hodně rád, když se zápas povede a přijde pochválení od týmů nebo zkušenějšího kolegy. Na druhou stranu z pozice hráče prožíváte při zápase větší emoce, například když padne branka. Takže ve výsledku rád pískám, ale uvažuji i o návratu k hraní na nějaké nižší úrovni.

Je nějaký tým, který nerad pískáte?

Takhle to určitě nemám, že bych někam jezdil nerad. Spíše bych to nazval tak, že jsou týmy, kde je na rozhodčího vyvíjený větší tlak. Ať už od fanoušků či aktérů utkání. To ale na druhou stranu člověka motivuje k podání ještě lepšího výkon než v utkání, které je klidné. Ideálně takové zápasy rád střídám.

Lukáš Liška se jako rozhodčí propracovává mezi elitu. Zdroj fotky: HBC Hostivař.

Přistupuji ke všem týmům stejně skrz věkové i výkonnostní kategorie

Máte naopak nějaký oblíbený tým?

Tady bych to také trochu poupravil. Přistupuji ke všem týmům stejně skrz věkové i výkonnostní kategorie, takže oblíbený tým nemám. Nicméně jsem určitě rád, když si zapískám mužstva, ve kterých působí známí a kamarádi, se kterými se člověk tak často nevidí a může s nimi mimo zápas prohodit pár slov.

Jak náročná je práce hokejbalového rozhodčího?

Jednoduché to často není, nicméně je to záslužná a potřebná práce. Bez rozhodčích by nemohly soutěžní utkání vůbec probíhat. Proto i s nadsázkou říkám, že práce rozhodčího je trochu takové poslání. To navíc platí dvojnásob u zápasů mládeže, kde člověk působí i trochu jako mentor. Mladším hráčům například vysvětluji, jak mají stát na vhazování či jiná pravidla.

Co je na profesi rozhodčího nejobtížnější?

Nejnáročnější na pozici rozhodčího je asi to, že často se v zápasech nemůžete zavděčit všem. Vznikají různé sporné situace, kdy máte jen chvilku na to, abyste se rozhodli. V takových situacích se pak bude jeden z týmů cítit ukřivděný. Dále již zmíněný tlak ve vybraných utkáních. Na druhou stranu, pokud se člověk rozhodne správně nebo ideálně s kolegou odpískáte dobrý zápas a přijdou spokojení zástupci obou týmů, tak je to skvělý pocit.

Co byste poradil každému mladému rozhodčímu? Jaký by měl být hokejbalový rozhodčí?

Rozhodně se toho nebát, to je podle mě nejdůležitější. Dále pak se nenechat chybami a účastníky zápasu, kteří budou rozporovat Vaše rozhodnutí, ovlivnit. V hokejbale je dost zkušených kolegů, kteří Vám rádi poradí a pomůžou, pokud nastane nějaká sporná situace. Co se týče toho, jaký by měl být rozhodčí, tak hlavně být nad věcí a řešit situace v klidu. Snažit se rozumně vysvětlit daná rozhodnutí, naučit se být rozhodný a umět být přísný, pokud je to zapotřebí.