Pracovat s dětmi mě baví napříč kategoriemi, nezastírá šéftrenér mládeže Petr Šťovíček

Práce s mládeží je nedílnou součástí klubu už od jeho počátku, kdy se začaly formovat první mládežnické týmy. Jimi prošla velká část současného kádru extraligového A týmu mužů. Co o své práci prozradil na letohradském webu Petr Šťovíček? Přečtěte si rozhovor z letohradského pera!

Pracovat s dětmi mě baví napříč kategoriemi

U letohradské mládeže se pohybuješ už několikátou sezonu, nově jsi šéftrenérem mládeže. Jak ses k hokejbalu vlastně dostal?

Přivedl mě k tomu syn. Chtěl jsem, aby dělal nějaký kolektivní sport, který by bavil nás oba, a mohli jsme u něho trávit společný čas. Když jsem pak viděl, jak klub funguje a jaká je tu dobrá parta lidí, postupně jsem se zapojil do trénování a do chodu klubu. Pracovat s dětmi mě baví napříč kategoriemi. U každé je to trochu jiné, ale když chcete, porozumíte si s každým. Práce šéftrenéra mládeže propojuje všechny kategorie, to pro mě nebude problém, jen přibude agenda Hokejbalového centra mládeže, která je dobře připravena od Ivy.

I v nadcházející sezoně budeš trénovat mladší žáky a částečně přípravku, jaké jsou cíle?

Odehrát maximální počet zápasů se zapojením maximálního počtu hráčů a posunout je v jejich vývoji kupředu. Výsledky a tabulky nějak moc neřeším, ty jsou v těchto kategoriích druhotné. S mladšími žáky chci jezdit na turnaje 5+1 a doplňkově i 3+1 a pokud bude tým stabilní, zkusíme na jaře kvalifikační turnaj. Ale to je ještě daleko.

Jaký je stav mládežnické základny v Letohradě?

Dětí od starších žáků po mikropřípravku je kolem třiceti pěti. Není to mnoho, ale s přihlédnutím k tomu, jak velké jsme město, to není špatné. Letos budeme hrát pět kategorií mládeže od mikro až po starší žáky. Dorost se nám nepovedlo postavit, tam je členská základna nejužší. Ale hráči najdou uplatnění na střídavé starty a hostování. Na konec léta jsme se přihlásili na turnaj dorostu, aby si kluci a holky alespoň jednou zahráli spolu.

Nejvíce dětí jsme získali z akcí pro mateřské školky

Aktivně trénuješ hokejbal ve formátu 5+1 i 3+1, který vnímáš jako lepší?

V 5+1 musí hráči víc myslet na to, co dělají. Kde se pohybovat, na co dávat pozor. Ve 3+1 je to hlavně o soubojích jeden na jednoho a dovednostech jednotlivců. Děti to často berou, že 3+1 je pro prcky a 5+1 hrají velký borci. A když si zkusí 5+1, nechce se jim hrát 3+1, protože už jsou prostě velký. S mladšími žáky, kde se hraje 5+1, jsme si minulou sezonu zkusili dva turnaje 3+1 a samotní hráči byly překvapení, jak je to pro ně náročné. Myslím, že oba formáty mají pro růst hráčů svůj význam a je dobré je občas prostřídat.

Nedílnou součástí jsou nábory, co se osvědčilo v Letohradě?

Nejvíce dětí jsme získali z akcí pro mateřské školky a 1. a 2. třídu základní školy, které se konaly přímo na hřišti. Vytvoříme pro ně takovou vzorovou tréninkovou jednotku, kde si děti vyzkouší nejen hokejbal, ale i spoustu jiných her a dovedností, představíme jim klubovnu a nakonec si odnáší malou odměnu. Pak jsou akce veřejné, jako je Běháme pro … a Letohrátky, kde taky nechceme chybět. Letos se nám nepovedlo uspořádat příměstský tábor pro nehokejbalové děti kvůli nízké účasti. Je to velká škoda, protože tam se nám také dařilo získávat hráče. To si musíme ještě zpětně projít a na příští rok připravit lepší propagaci. Nábory jsou pro dlouhodobé fungování klubu to nejdůležitější, a proto jim musíme věnovat patřičnou pozornost a snažit se přicházet s něčím novým. V konkurenci tolika sportovních klubů, které v Letohradě máme, to není moc snadné.

Jeleny a Laně čeká týdenní příměstské soustředění na domácí půdě, na co se v rámci něj mohou těšit?

Po dvou letech se vracíme zpět na naše hřiště. Denní program bude náročný. Čekají nás čtyři tréninkové jednotky denně, hokejbalová příprava na hřišti a fyzická příprava na umělém trávníku a v biatlonovém areálu. Brankáři budou mít několik samostatných tréninků. Celé to doplníme o mimosportovní program pro stmelení kolektivu. Víc neprozradím… Bude to překvapení pro hráče.

Zdroj článku: SK Hokejbal Letohrad.