Bude to hodně těžké, ale je to náš cíl a úkol udělat play off, nezastírá Jiří Mašík

Pardubice v úvodu sezóny potkala nepříjemná situace. Kvůli rozsáhlé marodce hrály v oslabené sestavě a na první body čekaly až do sedmého utkání. Ve druhé části podzimu se ale tým zvedl a do jarní části vstoupí z osmého místa. Více prozradil hlavní trenér Jiří Mašík.

Bereme to jako zkoušku a posílení týmové soudržnosti

Pane trenére, po nepovedeném začátku sezóny jste se nakonec po podzimní části umístili s Pardubicemi na osmém místě. Vnímáte takovou pozici po podzimu pozitivně vzhledem k tomu, že jste se delší dobu nemohli odlepit ode dna?

Nevím, jestli ji vnímáme úplně pozitivně, ale jsme rádi, že jsme se odrazili ode dna. Prošli jsme si situací, kterou jsme nezažili, možná před 13 lety, když jsme začali hrát Extraligu, ale to už z hráčů nikdo nepamatuje. Ale ani tak to nebyla takhle vážná situace. Přemýšlím, že za 45 let u hokeje a 27 let u hokejbalu jsem ji nezažil. Na druhou stranu to bereme zase jako zkoušku a posílení týmové soudržnosti. Věříme, že nás ta situace posílí. Ale přiznávám, že to bylo hodně nepříjemné a znovu to zažít nechceme. Hlavně tu rozsáhlou marodku. Musíme brát ale i v potaz, že jsme v těch prvních zápasech měli průměr týmu kolem 23 let a ve třech zápasech měla jedna pětka průměrný věk 19,7 let. Hráli kluci ve věku 15, 16 a 17 let.

První výhru jste vybojovali až v sedmém utkání. Bylo to v úvodu sezóny nepříjemné překvapení? A jak těžké bylo na to reagovat a dostat se z takové krize?

Parodoxně jsme na to sedmé utkání do Letohradu jeli v sedmi hráčích z A-týmu, dva byli z B-týmu a dva z juniorky. Kluci tam předvedli heroický výkon a začalo se to pomalu otáčet. Vše ale začalo nepovedeným prvním utkáním v Hradci. První třetinu jsme měli vyhrát 3:0, ale trápili jsme se v zakončení. Přesilovku 5 na 3 jsme odehráli strašně a Hradec nás na konci potrestal na 1:2. Pak přišly nemoci, zranění – mimo jiné vyhozené rameno Ondry Novotného, utržené vazy Luboše Moravce, zlomená noha Honzy Bílého, zlomený palec Vaška Školoudíka, otřes mozku Honzy Stouhala, kteří jsou nebo byli dlouhodobě mimo hru, lítaly tady i chřipky atd. Na tréninku nás bylo 10-12 a to ještě s juniory. Nenatrénujete nic. Každý zápas byla jiná sestava, která se dávala do kupy v pátek podle zdravotních stavů.

Musím poděkovat trenérům juniorky a dorostu, že nám uvolnili hráče na stálo do A-týmu. Chtěli jsme některé utkání přeložit, ale nebylo nám vyhověno, tak jsme museli bojovat. Někteří kluci hráli s horečkami a velkým sebezapřením, aby nás bylo alespoň deset na zápas. My jako realizační tým jsme to řešili každý den. Zkoušeli jsme oslovit hráče na výpomoc, ale z různých důvodů to nevyšlo. Samozřejmě je díl odpovědnosti i na nás. Po loňské sezóně skončili zkušení hráči jako Pája Kubeš, Lukáš Vlasák, Petr Filip a my věřili, že to zvládneme se stávajícími kluky, i když počet byl na hraně. S takovou marodkou jsme nepočítali. Chtěl bych i poděkovat vedení klubu. Řešili jsme to samozřejmě i s nimi. Podrželi i po šesti prohrách nejen nás trenéry ve funkci, ale i celý tým. Zůstali v klidu a dodávali nám sebevědomí a podporu. Toho si vážíme.

V závěru podzimu se situace otočila a vyhráli jste pět zápasů v řadě. Kde se to pak zlomilo, že se tým dostal na vítěznou vlnu?

Po zápase na Kertu, který se nám vůbec nepovedl, jsme si udělali týmový mítink. Řekli jsme si nějaké věci a nastavili si plán na další čtyři utkání. Stanovili jsme si cíl 9-12 bodů. Nakonec se nám podařilo získat všech 12 a přidali jsme i vítězství v derby ve Svítkově. To byl z naší strany skvělý zápas. Sešli jsme se dopoledne v kavárně, popovídali, připravili se a pak odehráli nejlepší zápas podzimu. V derby to těší dvojnásob.

Nějaké jednání probíhají, ale nebráníme se ani dalším

Nyní už jsou v plném proudu přípravy na jarní část. S týmem jste se začali chystat na jaro už první týden v lednu. Co máte pro hráče připravené? Liší se zimní příprava nějak od těch minulých?

Přípravu začínáme každý rok hned zkraje ledna. Extraliga začíná již 24. února, tak moc času není. Snažíme se to obměňovat, letos máme dvakrát týdně posilovnu, ale tam děláme různé kruhové tréninky. Hodně zaměřené na nohy. Saně nebudou po přípravě kluků oblíbený předmět (úsměv), plus jednou týdně máme fit box. To je taky velmi výživné. Navíc mají kluci jednou týdně individuální běhy, časy posílají přes aplikaci. Má to vše na starost hlavně asistent Michal Šimek, který to studuje a věřím mu, že to dobře připravil. Na hřiště přejdeme dle počasí, asi někdy začátkem února.

Na jarní část se některé týmy snaží přivést posily. Chcete také rozšířit kádr před další částí sezóny?

Ano snažíme se. Bohužel (na jednu stranu super) jsou východní Čechy baštou hokejbalu, je tu mnoho týmů a čtyři extraligové týmy na cca 80 km. Není moc kde najít volného hráče. My navíc chceme hráče, aby to pro nás mělo smysl. Ne že ho ohrajeme v základní části a play-off bude hrát za svůj mateřský tým. Nebereme jako někteří každého, kdo projde s hokejkou kolem stadionu, abychom měli 24 střídavých startů. U nás máme nějakou koncepci a snažíme se jí držet. Chtěli bychom přivést hlavně 1-2 útočníky. Nějaké jednání probíhají, ale nebráníme se ani dalším.

Do druhé části sezóny půjdete z poslední místa, které zaručuje postup do play off. Jak těžké bude podle Vás stoupat tabulkou výše?

Bude to hodně těžké, ale je to náš cíl a úkol udělat play off! Hráčům jsme na začátku přípravy předložili hodnocení podzimní části a bylo to i dost kritické. Není nám tato situace jedno a některé věci se nám nelíbili. Nastavili jsme si další mechanismy, které by nám měly pomoci se zlepšovat. Věřím, že se dobře připravíme a situace ze začátku podzimu bude taková červená nit této sezóny, která nás bude provázet. V těžkých bojích se nám to vrátí. To, jak někteří až na hraně zdraví nastupovali, hráli pod prášky, zatejpovaní a obětovali se pro tým, není z hlediska zdraví správné, ale pro mě to bylo velké gesto a moc si toho vážím. Já jsem to měl jako hráč stejné (úsměv).