Tým Czech Republic skončil na 5. místě! Na turnaj budeme ještě hodně dlouho vzpomínat, říká Komůrka

Na nedávno skončeném mistrovství světa kategorie Masters se představil i český výběr nesoucí název Czech Republic. Tým pod vedení Libora Komůrky z Přelouče oslavil historický úspěch v podobě krásného 5. místo z celkového počtu 12 týmů. Nejen o tom se Libor rozmluvil v rozhovoru.

Zůstat na hřišti ve Strašecí? To jsme kvitovali.

Libore, máte za sebou mistrovství světa v Novém Strašecí, odkud jste se probojovali po 3 výhrách a 2 porážkách do čtvrtfinále! Hlavně proti Řecku jste podali úctyhodný výkon, kdy jste vyhráli 4:3 po prodloužení. Panovala tedy po základní části spokojenost?

Musím říci, že Řecko nebylo vůbec špatný tým a jeho bodový zisk ve skupině neodpovídal jeho výkonům. Zápas s ním byl, po vcelku dobrém rozehrání se sympatickou Velkou Británií, hodně náročný a výhra v prodloužení nás nakonec správně nakopla do dalších zápasů. Dala nám trochu klidu v tom, že už máme hodně blízko k vytouženému postupu do čtvrtfinále.

Na turnaji jste měli jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší tým. Ve 2 prohraných duelech v základní skupině proti Slovensku (1:3) a Kanadě (1:2) jste však za kratší konec provazu rozhodně netahali. Co chybělo k vítězstvím proti těmto favoritům skupiny B a celého MS?

No, je pravda, že jsme za čtyři roky od Bermud hodně zestárli (smích). Některým klukům je už „pade“ a hodně klukům se padesátka blíží, ale na jejich výkonech to nebylo vůbec znát. Se Slovenskem, které nakonec prošlo turnajem bez ztráty bodu a zaslouženě vyhrálo titul, jsme odehráli vyrovnané utkání. Ještě tři minuty před koncem to byla remíza, žel jsme pak špatně vystřídali a v oslabení inkasovali. S Kanadou Saskatchewan to byl vyrovnaný zápas. Bylo znát, že je soupeř sehraný, jelikož jde o vítěze tamní kvalifikace a hraje celý rok spolu. Bohužel jsme nájezdy nezvládli. Na jednu stranu jsme sice ve čtvrtfinále narazili na hodně těžkého soupeře, na druhou stranu jsme mohli zůstat na hřišti ve Strašecí, což jsme kvitovali.

Ve čtvrtfinále jste podlehli pozdějšímu finalistovi z Kanady, který hrál ve skupině A. Tento tým měl ve svém kádru takové persony, jako Smiter Kaila apod. Vy jste prohráli 4:0, byl soupeř opravdu nad vaše síly a mrzelo vyřazení z bojů o cenné kovy?

Kanada byla jedním z velkých favoritů celého turnaje. My jsme odehráli výborných prvních deset minut, kdy soupeř tak trochu nevěděl, co od nás očekávat. Nemám rád kdyby, ale dát branku, mohl se zápas třeba ubírat jiným směrem. Bohužel nám tam spadl před koncem třetiny „bramborák“ a hned za chvíli dal soupeř na 2:0, uklidnil se a začal hrát svou hru a moc šancí se zápasem něco udělat nám nedal. Byl prostě lepší. Kluci ale zápas odmakali až do konce.

Každý plnil, co měl.

Vaše suprová hra a úspěchy v základní skupině vás poslaly po vyřazení ze čtvrtfinále do souboje o konečné 5. místo na turnaji, kde jste se utkali s českým výběrem Central Bohemia. V tomto utkání jste uspěli 3:2 a oslavili nejlepší umístění na šampionátu vašeho týmu v historii, takže maximální spokojenost?

Myslím, že většina hokejbalové veřejnosti musela být naší hrou překvapena. Ruku na srdce, hodně lidí nás bralo, v porovnání s ostatními dvěma českými celky, ve stylu... to jsou ti třetí vzadu! Proto jsem rád, že jsme ukázali, že hokejbal umíme. Myslím, že tomuto výsledku napomohlo, že jsme prostě velká parta lidí, co nepřijela jen na jeden turnaj, ale jsme spolu už dlouhou dobu. Například zápas s USA byl pro mě to nejlepší, co jsem za osm let od našeho Masters viděl. Nerad chválím, ale tenhle výsledek byl zasloužený! Kluci po celý turnaj dělali, na čem jsme se domluvili. Každý plnil, co měl. Prostě si to všechno sedlo, jak na hřišti, tak mimo něj!

Jak byste vůbec popsal poslední duel na šampionátu proti Central Bohemia? Dle počtu střel lze vyčíst opravdu vyrovnaný duel, je to tak? A co rozhodlo o vašem úspěchu?

My jsme do tohoto zápasu šli s tím, že chceme být pátí. Kluci z Bohemia Central byli asi zklamaní, čekali určitě od turnaje více, ale přesto hráli velice dobře, měli tam technické hráče a my jsme se jim snažili vyrovnat velkou bojovností. V prodloužení při nás pak stálo štěstí a rozhodli jsme o pátém místu.

Tahle generace hokejbal strašně miluje!

Co jste říkal na celkovou organizaci, návštěvnost a úroveň letošního MS Masters?

Tak tady bych začal házet velká superlativa. Prostředí v Novém Strašecí znám, osobně tam rád jezdím, ale to, co se dělo těch pár dní na tomto turnaji, překonalo všechna naše očekávání. „Bubáci“ se toho zhostili výborně, výborný komentář zápasů, diváci a především děti z místní školy vytvořily skvělé prostředí. Naši kluci rozdali tolik podpisů, že víckrát se už do důchodu asi nepodepíšou (smích). Prostě to nemělo chybu. Jak by řekl můj kamarád... měli jsme z toho kolikrát „kůži z husy“ (smích). Ještě dovolte, abych sundal klobouk před všemi hráči, co turnaj hráli! Odehrát ve 4-5 dnech 7-8 zápasů 3x12 minut, to je neskutečný výkon a svědčí to o tom, že tahle generace hokejbal strašně miluje a nechce se ho jen tak vzdát! Takže poklona! Byl to zkrátka turnaj, na který budeme, jak po herní, tak po organizační stránce dlouho vzpomínat.

Co teď bude dál? Budete se i nadále pravidelně minimálně 1-2 do roka scházet na turnajích a pilovat postupně formu k dalšímu šampionátu?

Ženě jsem někdy v loni řekl, že to po tomto MS balím. Ale asi už tenkrát věděla, že lžu (smích). Scházet se budeme určitě častěji, rádi bychom tak minimálně třikrát-čtyřikrát do roka. Teď si ale dáme oraz, myslím, že se sejdeme na Lednáčku v Dobřanech a vrhneme se na přípravu do nově plánované kategorie nad 45 let a zkusíme v ní překonat tento úspěch. Roky a chuť na to máme a věřím, že i síly!